kviff 2018

Absolutní premiéra. Filmů i moje. Na festival jsem se dostala letos nějakým, mně neznámým, způsobem poprvé.

Opět nastalo již už klasické mé plánování - sms 28.6. jestli nechci dojet na zahájení a zůstat pak jak dlouho budu chtít. Čas mám, peníze taky - jedu.

Měla jsem pár hodin po příletu z rodinné dovolené, takže jsem vysypala kufr do pračky, vyhodila prázdnou flašku rumu a otevřela novou.

Celou noc mezi dnem obyčejným a dnem openingu jsem strávila nad notebookem a zkoumala stránky festivalu do toho největšího podrobna. Jak jinak - jistě uspořádané myšlenky a informace jsem vstřebala jako naprostý chaos. Nevím nic, ničemu nerozumím, žádný film neznám a Tima Robbinse znám pouze díky YouTubové náhodě. 

Blablacar, 90 korun, 2 hodiny a jazzový playlist. Přijela jsem kolem páté hodiny. Hladová, nevyspalá a nervózní, takže jsem si šla ještě s kufrem sednout na pivo (za 40 korun minutku od Thermalu - Kavárna cukrárna). Přidali se pak mí kamarádi, kteří mě odvedli na náš pokoj a posléze jsme se vrátili zpátky na další pivo. 

První noc - pivní diskuze venku pod nebem. Žádné drama a žádný film. 

Druhý den jsem si šla koupit festival pass na 3 dny za 450 korun - 3 filmy denně, další bez vstupenek s trochou štěstí, půjčovna kol zadarmo a vstup na techno do Aeroportu jakbysmet. 
Dá se s tím chodit i na Kviff talks, ale na to nějak nebyl upřímně čas a ani energie nebyla přítomna. S kocovinou se prostě nejlépe spí v teplém sále na pohodlných sedačkách (no dobře, to se mi stalo jen jednou - Vesmírná Odysea v 9 ráno - to co má být?)

Objevila jsem v průběhu dne pak appku od Vodafonu, která hodně usnadní rezervace a shánění vstupenek. Ale i tak - v 7:01 je pozdě, roli tu hrají milisekundy.

Ranní káva v Kavárně, oběd v Luně, k dezertu Mana, k svačině pivo, k večeři prosecco. Na víc teplých jídel zkrátka ve Varech nejsou peníze.

Onen večer jsme šli na Bloodsport, kde hraje Jean-Claude van Damme. No povím vám, vtipnější film publikum asi v životě nevidělo. Hladinka a promítání po půlnoci umí bránici ovládat více než slušně. 

Další den jsem získala přes známé AA pass, takže jsem se dostala na Studenou válku do Sálu A a ruku na srdce - jedná se o jeden z nejkrásnějším filmů, co jsem kdy viděla. Snímek je černobílý, dotočený letos v místech Polska, Francie, Velké Británie a pojí se s držitelem Oscara za taktéž černobílou Idu. V Cannes vyhrál cenu za režii. Uhrančivý příběh osudové lásky, odehrávající se v šedé realitě Polska, ale i v Berlíně, Jugoslávii či Paříži mezi lety 1949 a 1964, je strhující i melancholický, tak jako nakažlivé tóny folklorní hudby i kontemplativní jazz, mající ve filmu nezastupitelné místo.

Smutnou náladu jsem byla nucena utopit v červeném víně na HBO party v Bokovce. Dostala jsem se domů v 8 ráno. Blue Monday, francouzské akustické písně, hard rock, Lana del Rey nebo rap - děkuji ti drahý spoluzakladateli a baskytaristo Tata Bojs. Marku, vzdávám ti hold.

Následující den jsem měla dost neproduktivní, zjevně. Zkoukla jsem ale film Cradle will Rock z roku 1992 mající naprosto famózní obsazení: Hank Azaria, Bill Murray, Joan Cusack a John Cusack.
V New Yorku pozdních 30. let, kdy Ameriku obchází strašák komunismu a dělnických nepokojů, se Orson Welles pokouší uvést na Broadwayi levicový muzikál, který je nakonec úřady zakázán. Historie kontroverzní hry je ale jen jednou z částí příběhu o nevyhnutelném střetu politiky a umění. Snímek se točí kolem přípravy představení "Kolébka ve větru" a pokládá si zásadní otázku: Do jaké míry jsme připraveni dělat kompromisy, abychom přežili? A v jaké fázi se tyto kompromisy stávají nemorálními? Stejnou otázku si klade autor muzikálu Marc Blitzstein, ředitelka projektu Hallie Flanaganová i mexický malíř Diego Rivero (ano, je zde zmínka i o Fridě Kahlo!) připravující obří fresku pro Johna Rockefellera.

Další dny vypadaly dosti podobně a po čtyřech večerech jsem se doslova těšila domů.

Několik filmů mi ale utkvělo v paměti a těším se, až si je pustím někdy v budoucnu znovu.

Les confins du monde, český Cirkus Rwanda, Hitchcockův snímek Strangers on a train a kultovní dlouhé pohledy na nohy, imagina 11:14, low cost A quiet place, který má na starost John Krasinski a jeho žena Emily Blunt. Zároveň je možné vidět film i online na PutlockerSignum laudis, polský, vtipný a mně blízký Atak paniki, všemi opěvovaný Damsel a nejlepší trojice nakonec - Profile, DomestiqueKvėpavimas į marmurą.

Doufám, že příští rok to bude minimálně stejně dobré a že mi zbude více peněz. Večerní drinky za dvě kila v Publicu člověka zrujnují. Zázračně i přes to, že je zván.

Žádné komentáře:

Okomentovat