Vegan drama

Jak se dá něco propagovat? Tak, aby to bylo efektivní a lidé si z toho skutečně něco málo vzali?
Zkusme se oprostit od veganství a podívat se na to plošně. Kdybyste vy byli na druhé straně, co vás nejvíce zasáhne? Pohled na věc podán přímo a bez omáčky nebo pomalé poznávání věci z vlastních zdrojů?

Podobnou diskuzi jsme započali včera při večerním pivním dýchánku v Café na půl cesty, kdy jsme se bavili o tom, jakým způsobem ovlivňujeme své okolí. Já zrovna přišla z Cube of Truth, kde jsme měli velmi hezký úspěch a všichni tedy věděli, že ovlivňuju aktivně. Kamarád pak nadhodil myšlenku, že to vlastně tak úplně aktivní není, že je známo, že to, co je, byť minimálně, násilně podáváno má negativní dopad. Lidé si chtějí k věcem najít cestu sami a k nějakému závěru dojít vlastním myšlením. Ano, to je sice pravda, ale ne každý to udělá. Ne každý ví, že je potřeba kritického myšlení a nějaké analytiky. Lidé jsou pohodlní a zvyklí na svůj komfort. Nezjišťují si o věcech, které je nezajímají, tedy - pokud jedinec nemá skoro ani páru o veganství (nebo ho má zakódované jako negativní, extrémní či jako "jo! to je ta sekta!"), tak se ani k žádnému širšímu získávání informací nedostane. Docela slepá ulička.

Jakmile tedy někdo využije svůj hlas k dobré věci - snaze dopřát zvířatům nějakou jejich svobodu, kterou si oni se svou absencí řeči vybojovat nemůžou, je to vnucování vlastního názoru či ideje. 

Co je to ale vlastně vnucování? 

Přeci jakmile člověk do toho vidí, je si vědom, že to, co je zakotvené jako to správné ve skutečnosti má se správností společnou pouze její diametrálnost, tak nedokáže být ticho. Mě taky bylo třeba ovlivnit. Mně taky jedno celé odpoledne hučela kamarádka do hlavy, jak konzumace zvířat je vražda.
Prvotnímu výsměchu pomohla hladinka a já to začala brát trochu vážně. Hladinku zvýšil panák na hladinu a já nakonec nemohla z té hrůzy spát. Prozření, že jsme celý život žili ve sladké nevědomosti je silná věc. Druhý den ráno jsem opustila veškeré doposud stravovací návyky a vydala se novou cestou. Jdu po ní doteď a ani ve snu by mě nenapadlo z ní sejít.

Nebýt toho pro mě tehdy otravného a nepříjemného monologu, tak nejsem člověk snažící se o minimální utrpení zvířat, kteří by nyní měli o hlas méně. 

Takže tedy jak nebýt "otravný vegan", který vám řekne, že je vegan a který vám zhaní kus masa na talíři? Jde to vůbec?
Podle mě ne, nelze přehlížet něco, co vidím a vím, že on to nevidí jen z jednoho důvodu - nevědomosti. Prostě to nejde. 

Říkejte si co chcete, dobrý vnitřní pocit, že nezabíjíte zvířátka je sice pěkný, ale bez nějaké aktivní činnosti se to ztrácí. Dobrý pocit nikdy nikoho nezachránil.
Je potřeba využít našich schopností, našeho času a našich znalostí v lepší budoucnost. V budoucnost, kde nebude utrpení bráno jako normální a správné, protože člověk je na vrcholu potravního řetězce. Protože jsme masožravci a bez masa do hodiny zemřeme.

Názor je třeba šířit. Neříkám řvát to kolem sebe a útočit na lidi žijící jinak. Jen mířím na to, že žádný nápad či idea bez aktivní činnosti nedojde k normálnosti. Do stavu, kdy není brát jako menšinový, ale jako správný či dokonce normální. 

Jak pak má veganství propagovat samo sebe jako správnou životní filosofii, když se její zastánci bojí říct nahlas svůj názor. Když raději mlčí a žijí si se svým dobrým vnitřním pocitem.

Video, které je jako jedno z mála nedrastické a normální. Fakta jsou podávána nezabarveně a komentáře nejsou nenávistné. Berte v potaz onen rok, který je video staré.

Žádné komentáře:

Okomentovat