#slow jako životní kamarád


Slow fashion, slow living, slow cokoli - ubikvitární možnost vedoucí k uvědomělejšímu způsobu života reflektující minimální špatný dopad (na přírodu, lidi kolem, ale i na nás samotné). Žít pomalu neznamená pouze to, že na autobus neběžíte, ale jdete babičkovskou chůzí a necháte si i ten další spoj ujet. Slow je vlastně takové zkratkovité slovo pro sustainable (not having an impact), localorganic a whole (not processed). Celé to začalo kolem devadesátých let v Itálii jako reakce na první náznaky rychlého občerstvení. Vznikla organizace zvaná Slow Food a její majitel, Carlo Petrini, se rozhodl bojovat za tradiční kuchyni, nakupování potravinových výrobků od lokálních pěstitelů na tržištích a snažil se vést lidi k tzv. dobré chuti. Z této myšlenky později rychle vzniklo celosvětové hnutí a po pár letech došlo k jeho rozšíření i mimo kuchyni a ustálení jako "slow life". 
V dnešní době to lze chápat dosti podobně - s tím, že je i lékem na nepřirozené a příliš rychlé tempo, kterému lidé podléhají, a je jakýmsi způsobem, jak se vyhnout materialistickému a průmyslovému životnímu stylu.  
Je známo, že moderní člověk je tlačen do kouta a jakoby by byl nucen žít chaoticky a nespořádaně. Z toho vlastně většina masové produkce dokonce i profituje.
Na druhé straně chaosu se jedinec naopak snaží zařadit zpátečku a začít si užívat život takový, jaký je. Zní to banálně, ale občas je to těžší, než se může zdát. Obzvlášť ve městech. Je třeba mít avšak na paměti, že člověk žijící více uvědoměle není hned zálesák nevlastnící mobilní telefon a hnojící zeleninu na zahradě svými exkrementy. 

S celou touto vnitřní pohodou a klidem se váže i bod 
sustainability, neboli udržitelnost. Věci by měly mít nějakou životnost, měly by se vyrábět pomalým způsobem a netlačit na lidi s trendy. Zároveň je namístě, aby dané zboží bylo z kvalitních materiálů, kvalitně zpracováno, a aby průběh výroby byl co nejvíce transparentní - zákazník by měl vědět, kdo to vyrobil a pro koho, nejlépe by měl i tušit, zda byl výrobce vhodně ohodnocen a že se nejednalo o dítě. Toto je taková ta pravá definice. Lze žít udržitelně například ale i tak, že se budete snažit produkovat co nejmenší nový odpad - redukovat a využívat již vyrobené zboží, snažit se o recyklování, ale nejlépe do koloběhu danou věc vůbec nepustit a zužitkovat ji doma. 

Možná vás to teď překvapí - doufám tedy mile, ale v dnešní době žít udržitelně není zase tak těžké (vytěsňuju pojem pohodlnost). Je to o tom si stanovit nějaké hranice a priority, za pochodu nic neměnit a držet se toho.
Kolem nás je totiž velmi mnoho možností, jak právě třeba nadbytečnému odpadu zabránit. Vznikají bezobalové obchody, supermarkety začínají přicházet na to, že pomeranč není potřeba jednotlivě vakuovat a na párty vám dají buď vratnou lahev, nebo kelímek za poplatek. A ona i ta dvacka bolí, když jste student a na humus po dnech plátěných tašek hledáte stravenku.

Na cesty

Do batohu (oblíbený český Braasi nebo švédský Re-Kanken z 11 pet lahví) natrvalo dát podomácku ušité sáčky ze záclony, frusack nebo bavlněný pytlík na ovoce. Na bok skleněnou lahev ReTap nebo si koupit džus ve skleněném obalu a ten si pak ponechat. Vytunit výbavu si pak můžete věcmi z PapírnyPapelote nebo Za bookem.
Dále vůbec není třeba během cestování (ať už skrze státy nebo části Prahy) kupovat sušenky nadupané palmovým olejem a mléčným práškem zabalené v plastovém obalu. Celkově není ani tak těžké tyto zdravé energy bary ze svého jídelníčku vysadit do konce svého bytí. Místo toho si stačí hodit na hoďku do trouby koláč a do lednice na noc vločky se sójovým mlékem, skořicí a sirupem. Mikrotenové sáčky jsou naprosto zbytečné - existují totiž stále zavařovací sklenice, nerezové dózy a v nejhorším když sáček, tak nebarvený papírový. Na kávu pak stačí posedět s kamarádkou (myslím tím třeba i Annu Kareninu) a nebo si vzít s sebou krásný černý ecoffee cup a s baristou skrze něj navázat na téma udržitelnosti a zjistit, že ani jemu se nelíbí způsob, jakým lidé občas dokáží žít.

Do domácnosti 

Zainvestovat do rozložitelných pytlů na tříděný odpad, čistit místo Cifem vodou se sodou a citrónem, a když vám dojde jar, vezměte skleněnou dózu a zajděte si jej stočit do Nebalena. Pokud nemáte k dispozici tento skvostný obchůdek, stačí trochu hledat a věřím, že se něco najde. Co se týče špinavého prádla - měsíce doma nepereme v ničem jiném, než ve směsi jedlá soda+jelen. Místo Perwollu za dvě stovky máme celý kýbl za 30 korun. A během praní pak už jen stačí sednout za stůl z Pokoje do pokoje.


Kosmetika

Make-up zase tak potřebný není a slepené řasy již dávno muže nelákají. 
Odličovat se stačí (bavlněnými tampónky) kokosovým olejem a jelikož je bohužel často příčinou, proč se nám tvoří bolavé pupínky, je dobré si pak nahřát ručník a ním si obličej posléze otřít. Zuby lze zkrášlit kartáčkem z bambusu a místo pasty s tunou fluoridu si je lze čistit kokosovým olejem s březovým cukrem (místo drastické sody) a vyladit to třeba esenciálním olejem - ten skořicový je ráj na zemi. Dámské problémy s sebou nesou i hromadu měsíčně vyhozených hygienických potřeb. Zahoď to všechno a kup si kalíšek. Vydrží dlouho, je to nejvíce hygienický způsob a když si ho pořídíš zde, díky tobě se druhý kousek dostane k strádající ženě.

Oblečení a móda

O módní průmysl se zajímám a snažím se sledovat, kdy jaká firma odstoupila od zvířecí kožešiny a rozhodla se vydat naproti "fake fur" - počet přibývá! To jen jako takový bonus.
Co se ale oblečení týče - vyhýbat se obchodním řetězcům není nijak složité a ten, kdo argumentuje, že viděl slevy a nemohl jít dál - pardon, ale s tebou být já kamarád nechci. Nakupování oblečení ale není passé - stačí tomu věnovat čas a utrácet peníze za lokální, transparentní a nejlépe veganské zboží. Ukázkovým příkladem tomu je EtikbutikNilaTribe Alive. 
Místo do výloh pak stačí koukat na nebe nebo na památky a za rohem skočit do second-handu (nejlepší je na Ládví, pak je dobrý i Textile house, Genesis a Fifty-fifty - schválně dávám odkaz i na platformu Greenglasses, která se snaží podporovat udržitelnost a nabízí mnoho tipů a rad). Pokud nemáte čas na prohrabáváni se roztrhanými purpurovými svetry s flitry, zajděte na 1981 nebo Vinted. Je samozřejmě e-shopových sekáčů mnohem více, ale já sama jsem jim na chuť moc nepřišla. Další možnost je pak mnou velmi oblíbená - půjčování, vyměňování a (nevědomé) trvalé přivlastňování.
Jako třešničku na dortu si pak stačí už jen obout mnou stále omílané konopné tenisky Bohempia, peníze vložit do peněženky od Lucie Michalcové aneb Mumray a vydat se na tuhle krásnou stezku plnou poznání. Garantuju vám, že pak vás nějaký modrý svetr s obří slevou z polyesterového vlákna z háemka do kolen nedostane.
Co se pak týče mého oblíbeného spojení udržitelnost+trend, určitě ze srdce doporučuju koncepty jako Win Win Love a Recycle vintage store (dříve with love - to jsem měla osobně raději). 

Stravování

Jistě nejsem první člověk, který vám tu jde dát ruku do ohně za tvrzení, že veganství je nejvíce v souladu s ekologií, udržitelností a celkově dobrým dopadem na naši planetu. Jestli třídíte odpad, při čistění zubů máte vypnutou vodu, používáte ekologické žárovky, ale jíte maso a máte po ruce koženou peněženku, tak ekologicky rozhodně nežijete. Proč?

1) Živočišná výroba má na svědomí více emisí skleníkových plynů než celkový dopravní průmysl.  
Jedna kráva vyprodukuje během svého života přímo či nepřímo ekvivalent 4,5 tuny oxidu uhličitého. Skleníkový efekt nezesiluje jen metan uvolněný při trávení. Emisně významné jsou také aktivity související s chovem dobytka, jako je pěstování a sklizeň krmných plodin nebo jejich následný transport. Člověk, který si v obchodě koupí jeden kilogram hovězího masa, přispěje k zesílení skleníkového efektu stejně, jako kdyby místo toho projezdil 250 kilometrů autem s průměrnou spotřebou pohonných hmot, nebo nechal doma 20 dnů svítit stowattovou žárovku. Gnosis9.net

2) Hektary pokácených deštných pralesů pro chov zvířat, což způsobuje rozsáhlé environmentální škody. 
Odhaduje se, že například v Brazílii lze připsat 70% vykácené plochy právě farmaření. Greenpeace.org

3) Znečištěná vodstva.
Kožešinové farmy přispívají k znečištění povrchové i podzemní vody, jelikož výkaly zvířat obsahuje vysoké procento dusíku a fosforu. Obrancizvirat.cz

4) Krmná sója.
 Stejně jako v případě farmaření, dochází i při pěstování krmiva pro zvířata k ničení lesů a v důsledku chemického ošetření také půdy. Nastává tak paradox, kdy se neefektivně využijí rostliny pro výkrm dobytka, místo toho, aby se jím nakrmili lidé. 

5) Předpoklad, že kolem roku 2048 nebudou v oceánech již žádné ryby.

Mimo veganství

Do čerstvě namleté kávy s fair trade certifikátem si stačí udělat kokosové mléko a ušetřit kontejner na plast dalšího kartonu. Chodit na trhy a kupovat zeleninu lokálně. Využívat bezobalové obchody a kupovat suroviny na váhu a do vlastního. Lze to v Bezobalu nebo třeba na Opobchod.
Pokud je to možné, snažit se pěstovat věci doma - ať už na zahrádce rajčata, chilli papričky, mátu, nebo za oknem bylinky a v obýváku avokádo.

Off topic

Nač řidičák v Praze a proč jezdit z Muzea na Národní třídu metrem, když můžete jít pěšky a cestou se stavit na pivo. Proč jezdit autem do Brna, když můžete jet vlakem.
Doma po večerech si pak stačí zapálit v Česku vyrobenou svíčku Aromka ze sójového vosku a vypnout čtyři žárovky na vašem ozdobném lustru. Zbytečně nemít zapnutou televizi jako kulisu a vypínat topení, když už v bytě 28 stupňů dávno máte.
Lidé čtenáři také mohou omezit kupování knih v knihkupectví, ale více navštěvovat antikvariáty a různé bazary. Další alternativou je pak čtečka, ale já sama ji mám a vždy při čtení usnu, nevím proč.

Resumé

Je samozřejmě spousta dalších věcí, které omezit či zredukovat úplně nejde. Například energii nějakou jakož to člověk žijící ve společnosti spotřebuju, svíčky občas nestačí a dopisy se člověk domluví na rande opravdu těžko.
Dále tento článek nemá vyznít nějak totalitně - je to pouhé krajní nastínění toho, jak lze žít ekologicky a má fungovat jako vysvětlení, že to nemusí být tak těžké, jak si řada lidí mylně myslí.
Nebudu lhát, občas to umí být dost na nervy a pohled na tu špínu kolem nás, igelitky v lesích a lidi, kterým je naše Země doslova lhostejná - to je pak člověku zkrátka k pláči.

A tak bych na závěr chtěla vytáhnout onen pojem 
slow living - občas je jednoduše třeba vypnout. Přestat pospíchat, za každou cenu se snažit fungovat v chaosu a nedát na sobě znát, že zkrátka nestíháte. Tak občas zanechte věcí, které vám berou energii a které neradi děláte. Vyjeďte pryč, sami, kamkoliv. Vyčistěte si hlavu a přečtěte si knihu, kterou vy osobně prolouskat chcete. Zaposlouchejte se do hudby a hodinu jen tak seďte na svém oblíbeném místě a vnořte se do melodie. 

A celkově, vždy a všude - jezte pomalu a snažte se o princip vnímání přítomnosti. I když je vlastně přítomnost již velmi čerstvou minulostí, je třeba ji vnímat a říct si, že čas máte. I v tom nejvíce plném dni si člověk dokáže sednout a říct si: „Teď existuju, koukám na stromy, piju kávu a užívám si to.“ 
Vychutnávejte si každé sousto a nedělejte nic jiného, teď jíte. Vykašlete se na online svět - nebo alespoň to omezte. Na procházky choďte bez mobilu, na posezení s přáteli nejlépe taky. Nesledujte tak moc čas. Čtěte před spaním a udělejte si heřmánkový čaj.
Mít vědomí znamená právě mít čas.“  - Emmanuel Lévinas
Chápej se každé hodiny! Dosáhneš toho, že budeš méně závislý na zítřku, uchopíš-li do rukou dnešek. - Seneca 
Čas je plynutí samého nyní.“ - Tomáš Akvinský 

Neberte ten život zas tak vážně, ale pamatujte, že vše má své hranice a hédonismus není řešením. Slast je sice krásná, avšak je to pouze krátkodobé a tato absence strasti se musí stále aktualizovat. Potom člověk akorát tak stojí na místě a říká si, že musí prožít další zážitky, protože se momentálně nudí. A jak kdysi někdo řekl - cesta ke štěstí vede oklikou.
Na druhé straně je, mně tedy mnohem bližší, stoický přístup k životu snažící se o kultivaci bytí v co nejdelší radosti. Žádné extrémy, střední cesta. Nejvyšší ctností je pak život v souladu s rozumem a přírodou, tedy blaženost. Žít ctnostně znamená žít v souladu s rozumem a vše ostatní je adiaforon, tedy lhostejné. Jako adiaforon lze chápat bohatství, postavení, slávu, ale také i zdraví. Zajímavé, že tyto aspekty jsou pilíři moderní společnosti. 
Cílem stoika je život skutečný, jdoucí ruku v ruce s duševním klidem, ataraxií a vedoucí k apatheii, neboli výsledku zbavování se životních vášní. Podle stoiků dále nezávisí hodnota života na věcech, úspěchu, svobodě, životě, smrti a neexistují tvrzení jako "mít znamená být" či "čím více máš, tím větším slovem oplýváš"
Nechtěj, co není, a chtěj, co je, a budeš spokojen.“ - Epiktétos

A úplně na závěr. Člověk nechce víc, člověk chce víc než ostatní, kteří zase chtějí víc než máme my.

Zajímavé články

Zdroje
http://ekoista.cz/
https://www.reduca.cz/blog/

1 komentář:

  1. Velice výživný a zajímavý článek. Díky tobě jsem se dozvěděla spoustu informací, na které by se mělo mnohem více zaměřovat!
    Těším se na další várku informací & keep going!

    Měj se krásně ☀️

    OdpovědětVymazat