Jaký je to pocit jen tak být? Užívat si život a vnímat sám sebe?

Odpovědět na tyto otázky dokážu jen v době jara. V těchto měsících jsem nejšťastnější a břemena opouštějí mou duši. Je to období klidu a dlouhého ležení v trávě, poslouchání létajících krasavců zpívaje ódy na radost a v neposlední řadě nošení minima oblečení místo vrstev svetrů s pánským kabátem navrch.

Znamená výlety na vesnici za prarodiči a sezení v zahrádce mezi stromy, rudými růžemi a šípkem.
Mezi nohami nám běhá kocour a na dece leží naše nejstarší fenka až do stmívání. Pak cítí strach a jde si raději lehnout s plným břichem na krb.

Pár minut po západu slunce a protkané černé obloze sluneční oranžovou je čas jet domů. A to neznamená nic jiného, než přes bluetooth poslouchání Alt-j . Ach ano, jak moc mi chybí jejich koncerty a vlastně koncerty tak nějak všeobecně.

Nakupování v sekáčích, i to k této době neoddělitelně patří. Kousky vylovené ze dna kovového koše za dvacet korun. Procházky skrze ovocné trhy a ulovení těch nejčervenějších jablek. 

Doma na maximum Wolf Alice . Večer v koupelně The 1975.

Nadměrná konzumace vína a piva. Večerní panáky citrónové vodky.

Hodinové jízdy vlakem s Nietzschem narušené konverzací s postarším pánem o umění.

Samozřejmě - Student fest. Samozřejmě - zjištění, že to za časovou oběť ani trochu nestojí (divní lidé, drahé pivo, sprostá hudba), a že je lepší si jít dát sám burger do Forky's a koukat do jídelního lístku dalších dvacet minut. 

Zakončení ve čtyři hodiny ráno s nejbližší duší v kavárně, která se stala nočním klubem pouštějící 

Žádné komentáře:

Okomentovat