Síla času

Je to pravda. Skutečně to funguje, i když si zpočátku všichni myslíme, že to je jen fráze. Lež, která nám má utěšit utrápené srdíčko či cokoli jiného.
Je to ale ta největší pravda, kterou nám kdokoli může dát.
Čas - o tom, zda je relativní či nikoli příště - léčí, a umí to dobře.

Zítra mám narozeniny a rok od roku je ta síla toho uvědomění si, že jsem zase o něco starší silnější. Mám to pěkně spojené s koncem roku, takže spolu s oslavou věku říkám sbohem jednomu roku a vítám ten další. Doufám, že bude lepší než tento, který stále trvá. 2017 byl nejlepší a zároveň nejhorší rok mého života. Nějak se mi to číslo ani nelíbí, na šťastnou sedmičku nevěřím.
Prožila jsem toho tolik a přece jsem se v něčem stále nikam neposunula. Potkala jsem mnoho krásných duší a dost mi jich taky stihlo odejít. Bez jediného slova.

Rozhodla jsem se ohledně studií, našla jsem vášeň pro vaření, změnila přístup k životu i styl hudby, naučila se plést a jíst seitan, víno a pivo miluju víc, kávu nepiju už jen černou, pravidelně cvičím jógu, objevila jsem skvělý film s názvem It's a wonderful life, bez problému jezdím metrem a nemám tolik záchvatů, na Tinder stále házím hate a Chaplin mi nepřijde ani nyní vtipný, raději Keaton - nejoblíbenější scénka z The Dreamers, černá je nejhezčí barva, "svíčka" nejzvláštnější slovo a Beach Fossils nejlepší kapela dnešní doby, mimo tu dnešní jistojistě The Beatles.
Stále neumím usnout před půlnocí a vstávat před desátou.
Moje láska ke květinám (těm zeleným), kamenům a papírovým věcem se nehodlá hlídat. Kokosák je na hovno. Růžové víno taky.

Kontroverzní a přehnaná veganská filozofie oslavila půlrok a už si nedovedu představit žít jinak než jako sebevražedný hippiesák. Kožené boty mě děsí, ze sýru je mi špatně a nad diskuzí o slanině se mi chce brečet.
Stala jsem se odolnější vůči "A co vlastně jíš?" a "To je tím veganstvím!" - což je častá reakce na moji špatnou náladu, migrénu nebo naražený palec.

Co nejvíce jsem opustila konzum a začala si toho hodně vyrábět sama. Nejlepší je třeba mandlové, kokosové či rovnou mandlovo-kokosové domácí mléko!
Oblíbila jsem si značku Bohempia, která vyrábí ty nejpohodlnější tenisky z konopí a ví o nich svět. V Momentu dělají ten nejlepší bagel se sýrem a v Incruenti narazíte na nejlepší obsluhu.

Začala jsem si více pamatovat sny, zažila více těch lucidních a můj snový deník pomalu nachází svého konce.

Bylo pár pádů. Například konec září.
"Mrznu. Mám návaly neskutečna a zimy. Vše je to takové krátkovité, jakési střípky mého minulého života během kterých vše vnímám jinak. Já nejsem já. Je to jako by mě nějaká vyšší síla tahala za vlasy a odtahovala mě od skutečného světa. Vidím rozmazaně, necítím vůně dostatečně.
A najednou se ocitám opět zpět na Zemi. Mezi svou rodinou a poznávám své ruce. Když se sebe sama dotýkám, vím, že to jsem já. Oddychnu si a nastane další střípek neskutečna. Krapet jiný. Mám návaly horka. Nemůžu mluvit a přijde mi, že moje nevědomí nevlastním já. Jakoby na moje vědomí tlačil někdo jiný. Potřebuju se všech a všeho dotýkat. Usvědčovat se, že to vše kolem mě existuje, že se nejedná o žádný lucidní, či normální sen. Snažím se i nadále dělat normální a triviální věci. Jím, čtu, mluvím, tančím. Ale stále to tu je. Stále to tam někde v klidu čeká a ví, že o sobě navzájem víme.
Vše je rozmazané, ponuré, bez barev. Divné, zvláštní, nereálné. Oklamující a nevěřícné."

Měla jsem tu čest okusit různé stavy, halucinace a usvědčila se v tom, že to naše tělo z masa a kostí je jen taková obyčejná, přechodná a nicneříkající schránka. Takže na to serte - 50kg nebo sto bez třetí večeře, vysoká 173,5cm, hobit, zrzka, albín, afroameričanka, šilhající (Moffy je fakt kost), vlasy dlouhé, žádné či snad moc vlnité, pivní benjo, břišáky, pevný broskoidní zadek, vykydlé těsto, strie na stehnech, křečové žíly na nohách a vrásky kolem očí.
Všechno je to krásné. A zbytečně se člověk trápí, jestli nad tímhle přemýšlí.

Bylo i pár chvil překrásných. Příkladem toho je i můj další zápisek z 11.11.
"Dnes byla noc vskutku krásná a zároveň tolik zvláštní. Ležela jsem s přáteli na velké posteli a poslouchali jsme techno z gramofonu. Všech pět nás jen tak existovalo, přemýšlelo a popíjelo víno. Zvládli jsme to do rána a já si uvědomila, jak moc velké štěstí mám. Mám kolem sebe tolik úžasných lidí, se kterými můžu jen tak být, nic nevysvětlovat a nesnažit se. Nebýt za každou cenu dobrá nebo vtipná. Upravená nebo hezky oblečená. Stačí jednodušše být. Ležet vedle toho nejbližšího a cítit jeho vůni. Dotýkat se a souznít. Ujistit se, že jsi na správném místě, ve správný čas a se správnými lidmi.
Ano - stále je tu uvnitř mě něco, co bolí a strašně mě to tíží, protože to v mých očích není stoprocentně ukončené a já takovéhle situace ze srdce nemůžu vystát.
Ale to vše je teď malicherné. Ona osoba je malicherná. Netřeba se zabývat proč, jak. Zbytečná energie, která by mi teď vzala to aktuální krásno.
Takže kašlu na minulost. Co se stalo, stalo se.
Já jsem tady, s ním, s nimi, se sebou takovou, jakou jsem se rozhodla být.
Miluju život. A on snad miluje mě."

Když se teď vracím k tomuto článku a chci ho obohatit o svá předsevzetí, tak už je 2. ledna 2018 a já se vrátila z Ostravy, kde jsem s přáteli oslavila Silvestr.
Byl to za poslední dobu jeden z nejklidnějších, nejautentičtějších a nejkrásnějších zakončení roku. Poznala jsem spoustu skvělých lidí a míst. Protrpěla několik hodin ve vlaku s ohromným zpožděním a doma to zakončila 13ti hodinovým spánkem.

Do nového roku jsem vkročila jako stoprocentní vegan inklinující k raw, ale nedávám tomu popravdě moc šanci. Zkusím to alespoň měsíc, a pak se uvidí.
Ráda bych si tento rok udělala více času na své blízké a nezavírala se tolik doma. Dále si ze srdce přeju navštívit více galerií a výstav, protože v minulém roce jsem to nemile zanedbávala.
Chtěla bych vychytat více vaření, jíst co nejméně zpracovaných potravin a upustit co nejvíce od cukru.
Dalším mým předsevzetím je přestat stále rušit zarezervovaná místa v Jógovně a opravdu tam chodit. Budu více říkat "miluju tě" a "mám tě ráda".
A nakonec - ze všeho nejvíc bych ráda více žila a méně přemýšlela.

Mějte se hezky a pusťte si Here today, gone tomorrow / Gang Starr.

Žádné komentáře:

Okomentovat