Alternativní

obloha šedne
stejně jako já a moje vize 
vše splývá do jednoho 
a každá snaha se ztrácí
vše kolem je ponuré
vybledlé
každou poslední aspiraci slunce
vykouknout
oblaka vtáhnou do sebe
ven do nevyjde
svět to neuvidí
zůstává to uvnitř
dokud to nezmizí docela úplně


v krvi pár promile
na obličeji potoky slz
v plátěné tašce seznam dat
kdy jsem viděla něco famózního
/západ slunce, sněhové koťátko, zajímavý dům s velkými okny, rudý měsíc, kavárna s vylepenými plakáty z Pulp Fiction, radostná rodina, odraz vrby v potůčku/
a pak jsou dny
kdy mě tento můj zvyk jaksi nebere
kdy je pouhé všímání si té krásy
nadmíru obtížné
kdy každý dům má nějakou chybu
a žádné koťátko není čistě bílé
kdy nemůžu mluvit
dýchat ten správný vzduch
a někde v koutě se dusích životem
kdy mi dojde
že člověka nelze odstranit
ani na něj zapomenout
že jediná možná alternativa
je ho pohřbít
hluboko v sobě
a dál žít 

-

šťastný jedinec v kruhu nežije
pro něho je fajn křivá čára
jednou trochu výš
a někdy zase (o dost) níž
chvíli to jde snadno a čistě
a pak nastanou nečekané peripetie
jednou stoupá rapidní rychlostí
a jindy se zdá být ten pád nekonečný
následně se snaží jít oklikou
vyhnout se stejným problémům
ale vždy alespoň trochu škrtne
a spálí se
jde dál
jinudy
zkoumá, otáčí se, opakuje
avšak může se vrátit nespočetkrát 
část té cesty nesmaže
a nenahradí nečím (někým) jiným
 

1 komentář:

  1. ,,že člověka nelze odstranit
    ani na něj zapomenout
    že jediná možná alternativa je ho pohřbít
    hluboko v sobě
    a dál žít ''

    ach, jak je tohle výstižné.

    OdpovědětVymazat