Ponaučit se a jít dál

Nebyla jsem nejlepší. Nebyla jsem ani moc dobrá. Byla jsem taková, jak mě tvarovali rodina, přátelé, média, knihy, velkoměsto, Instagram, ale netvarovala jsem se sama tak, jak bych si přála. Proč? Protože jsem se bála. Moc jsem netušila co jsem, ani co bych chtěla být. Trápila mě budoucnost a otázka, proč studuju to, co studuju nebo kam bych ráda šla na vysokou. A stále to nevím.
Nevím, co budu mít dnes k večeři, ani nevím, kde budu za týden. A mezi tolika vysokými školami si vybrat nedokážu už vůbec. Nechávám to plynout. Učím se každým dnem nějaké nové věci, objevuju, poznávám nové lidi a nová místa. Poslouchám si cizí životní příběhy a ty zajímavé střípky si uchovávám někde v hlavě. Nebo si to zapisuju do deníku.

Tyto prázdniny vnímám s lehkou hlavou. Nevadí mi, že jsme s rodinou nejeli k moři na dovolenou, ani to, že jsem se moc s lidmi neviděla. Hodně si uvědomuju to, kdo vlastně jsem a co chci od života.
Mám čas na sebe, hodně spím, nebo ponocuju do rána a čtu si Londona při východu slunce. Peču domácí chléb a k tomu si dělám burákové máslo, nebo jím zbytek dva dny starého Patifu.
Vybavuju se s rodinou do večera na terase se sklenkou vína, nebo ležím nehybně na posteli poslouchajíc The Clash.
Klikám stále na novou epizodu Přátel či Stranger things, nebo nemám náladu na žádnou elektroniku a několik dnů nikomu neodepíšu a nezapnu počítač.
Buď sedím s drahou v okně, kouřím jednu za druhou a hlavami tancujeme do rytmu techna, nebo si týden nezapálím, protože jednoduše nemám chuť, a jediná melodie, která těší mé uši, je zvuk přírody.

A v tom ten život dle mého je. V rozmanitosti, ale zároveň minimalismu.

Když tak přemýšlím, kdy naposledy jsem si něco koupila na sebe nebo do pokoje z velkého řetězce, musím hodně přemýšlet. Rozhodla jsem se zároveň pro zero waste, a musím uznat, že mě to hrozně baví.
Staré oblečení jsem vyprala na šedesátku v domácím pracím prášku, na šicím stroji z látky udělala pytlíky, a s těmi teď chodím nakupovat potraviny na trhy.
Doma mám velké papírové tašky z kaváren, které s sebou nosím na nákupy společně se síťovkou. Nepamatuju si, kdy naposled jsem paní za pokladnou na otázku "A chcete k tomu tašku?" odpověděla "ano".
Vytřídila jsem s tátou naši garáž a objevila tam naprosto skvostný stůl. Ač deska byla z masivu, krásu by už moc nenadělala. Použila jsem pouze kovovou podnož, kterou jsem přestříkala na černo a na ni dala desku ze starých dveří. Zní to snad možná divně, ale ten finální stůl vypadá téměř jako od Bonami a je autentickou ozdobou babičce, haha.
Další věc, kterou v poslední době zbožňuju je prodej pouze na odvoz (a často se stane, že se jedná pouze o krátkou vzdálenost, takže to člověk zvládne sám s pomocí rukou).
Buď jsou skupiny na Facebooku, nebo lze jednoduše využít vesnické malo-bazary či třeba jen chovatele, kteří ty palety nechtějí a místo toho, aby je vyhodili, si pro ně přijedete vy a máte krásnou postel za pakatel nebo pouhý úsměv. Další takovou věcí, která je lehce sehnatelná jsou dřevěné přepravky, které v IKEA stojí majlant (a jsou ještě ošklivé). Líbí se mi jak je člověk může využít jako poličky, stolečky, květináče.
Velká škoda stále je, že se o to snažím nejvíce v naší rodině pouze já. Ač je mamina docela eko člověk, hodně věcí ji nechávají chladnou. Časté jsou u nás doma třeba hádky ohledně nákupů igelitek za dvě kačky, když jich doma máme stovky (bohužel).

Zároveň nekupuju kosmetiku v plastu. Buď si ji dělám doma sama a dávám do různých dóz, kterých máme doma enormně moc, nebo ji kupuju zásadně ve skle a od lokálních výrobců. Samozřejmě jsem navštívila i Dyzajn market! Pokud ho někdo z nás nestihl, žádné strachy, bude teď na podzim další. Já sama jsem tam objevila značku Biorythme, za kterou stojí hrozně milá paní. Odnesla jsem si 100% rostlinnou mast na obličej z bambuckého másla a levandule a pokud se poštěstí, mohla bych v brzké době začít pracovat v butiku s etickou a veganskou módou, kde jsou k dostání právě její produkty. To by byla bomba, drazí.


Co se týče těch materiálu. Však to víte - sklo se dá recyklovat do nekonečna. Plast se sice stále zmenšuje, ale nikdy ve skutečnosti nezmizí. Je sice krásné, že se objevují batohy z PET lahví, ale podle mě by bylo ještě krásnější, kdyby neměly z čeho vznikat. Ale zároveň si uvědomuju, o jak moc velkou utopii se jedná.
Jelikož jsem tad tím hodně přemýšlela, podívala jsem se i do své skříně. Byste nevěřili, kolik polyakrylu jsem tam našla. Jsem rozhodnutá si ponechat pouze čistě přírodní oblečení, ostatní prodat, darovat či v něco předělat a zároveň si dávat pozor i na budoucí nákupy.
Je kolem nás tolik možností, aniž bychom museli sahat po těch všech alternativách. Ať už se jedná o bio-bavlnu, která se pěstuje bez použití syntetických chemických pesticidů a herbicidů. Místo zemědělských pesticidů se používají přirozené způsoby ochrany rostlin. Při zpracování a výrobě výrobků z biobavlny nejsou užívány toxické chemikálie.
Při nošení oblečení z organické bavlny nejsme vystaveni možnému působení chemických residuí a zároveň přispíváme k ochraně životního prostředí. V současné době se organická bavlna pěstuje ve více než 22 zemích, včetně mnoha zemí Třetího světa. Každoroční produkce i poptávka neustále stoupá, což má kladný vliv nejenom na životní prostředí, ale také pozitivní dopad na život farmářů pěstujících organickou bavlnu, na zpracovatele a v neposlední řadě na zákazníky, kteří oblečení nosí.
Dále můžeme využít konopí (např. zlínská značka Bohempia dělá krásné konopné tenisky nebo ponožky), bambus nebo tencel (celulózové vlákno lyocell), který je extrahován ze dřeva, je 100% přírodního původu a je v přírodě 100% rozložitelný, v porovnání s bavlnou absorbuje dvojnásobně vlhkost a na rozdíl od vláken syntetických ji uvolňuje zpět do atmosféry, čímž výrazně posiluje dýchací funkci lidské kůže. 

Zero waste
O toto téma se zajímám již delší dobu. U nás v práci jsou o tom hodně přednášky, a tak se to stalo součástí mého života, aniž bych vlastně nějak prvotně chtěla.
Následně jsem mívala jakési výčitky svědomí při každém nákupu nějakého nápoje v plastové lahvi. Začala jsem tak postupem času sahat po těch lahví skleněných, nejlépe ještě vratných. Ale pak i to mi přišlo špatné. Nakonec jsem si koupila jednu skleněnou lahev ReTap, která je z vysoce odolného borosilikátového skla (z 20 % recyklovaného). Neobsahuje ftaláty ani BPA a má doživotní záruku.
Následně jsem hodně začala přemýšlet nad tím, proč hodně lidí automaticky prvně sáhne po plastu. Je to prosté - je to pohodlnější.
Na několika akcích mi ani nebyla nabídnuta sklenice (nebo alespoň lahev), ale automaticky mi to pivo načepovali do kelímku, který pak chtě nechtě skončil v koši. Samozřejmě ve žlutém, ale stejně.
Další věc, která mě vytáčí je kravské mléko. Téměř všechno je prodáváno v plastu či papírů (které je však nerecyklovatelné díky chemickému nástřiku proti protečení).

Vše je v pytlíkách. Vše je zabaleno. A když to je náhodou prodáváno v papírové krabici, uvnitř stejně najdete to müsli ještě v plastovém, naprosto zbytečném, obalu.
Tekuté mýdlo, šampony, limonády, jogurty- vše je to prodáváno v ošklivých fialových plastových obalech s nápisem "feel nature". Jaká to absurdita.

Všechno řídí naše podvědomí, v obchodech hezká hudba, na obalech barvičky a veselé kravičky, které jsou vysloveně nadšené, že nám můžou poskytnout své mléko.
Je těžké oponovat, o tom žádná, ale mě až vysloveně irituje, jak moc je mi vše podstrkováno. Jak se mě snaží přesvědčit, jak ukazují poprsí modelky v reklamě na jogurt. Jen abych se podívala a zapamatovala si tu jejich značku.
Je to vše až tak moc okaté, směšné a triviální, že o to víc jim to prostě nežeru.

Dalším mým bodem byla káva. Jsem její milovník. I když na lehčím detoxu (snažím se denně vypít těch šálků "jen" 5). Často jsem si v shonu kupovala espresso do kelímku, který jsem ještě uzavřela plastovým víčkem. Následně jsem běžela na vlak a kelímek vyhodila do koše na směsný odpad.
Napadlo mě, proč si nepořídit nějaký termohrnek. Nebo keepcup, nebo jiný keep hrnek, který tu kávu udrží teplou jen několik sekund. Byla jsem opravdu kousek od nějaké koupě, ale nakonec jsem si řekla, že je to naprosto zbytečný výdaj.
Doma mám nějaké starší termosky nebo termohrnky, které můžu v nejhorším výjimečně využít. Avšak spojila jsem si popíjení kávy s klidem. A ten nenastane při sprintu na vlak.
Takže když kávu, tak buď doma, nebo v kavárně za stolem.

Co se týče dalších věcí, které jsem začala praktikovat, tak musím zmínit nahé nákupy. Chtěla jsem to dát do uvozovek, ale vlastně není důvod. Tento styl můžete znát například z LUSH.
Nebo z Bezobalu či Naturinka, kam přijdete a suroviny si dáte do svých obalů, nebo v nejhorším poprosíte o papírové pytlíky. Takových míst je mnohem více, většina obchodů se zdravou výživou to vítá a jsou i rádi, když u poklady sdělíte, že to vše máte "ve vlastním". Samozřejmě toto se týká i všech tržišť.
Jistěže nejlepší cesta k bezobalovým produktům je samovýroba. Když si doma to mýdlo pracně vyrobíte, jen vůl by to dal do něčeho plastového. Takže tímto vám doporučuju pár skvělých stránek!
Dělámesitosami (aneb perverzní Česko), DifyKosmetika hrou, a mnoho dalších si najděte na Youtube či Pinterestu.

Se zero waste jistě souvisí i sustainability, neboli udržitelnost.
Napíšu to naprosto jednoduše. Jakmile koukáte na to, co kupujete, víte složení, způsob výroby a zdroj produktu, jen málokdy se vám stane, že vám věc nevydrží nebo by nebyla kvalitní.
A hlavně, když se alespoň trochu řídíte filozofií minimalismu & zero waste, je diametrálně odlišný způsob života aka "vidím, líbí, koupím".
Většinou ti, co nemají co skrývat, vám napíšou dlouhé složení produktu. Protože ví, že je jejich produkt dobrý. Značkám, u kterých nemáte šanci dohledat co obsahují a odkud jsou, bych rozhodně tolik nevěřila. Neboli vůbec.

Virtuální voda
To je ta voda, která byla kvůli uspokojení vaší potřeby spotřebována.
Obléct si džíny je jako spotřebovat 11000 litrů vody a vypít jeden šálek kávy jako 140 litrů.
Nejnáročnější rostlinou na vodu je bavlna - na jedno tričko padne až 2700 litrů vody.
Je to šílené vědět, ani mně se to nelíbí. Ale je i několik alternativ.
- Když bavlnu, tak organickou (bio), u které nebyly použity žádné chemikálie.
- Vyhledávat věci s certifikátem FWF (fair wear foundation), kdy člověk ví, že při výrobě nebyla využita levná či dětská pracovní síla.
- Second handy, blešáky, hrabárny. Koncepty jako Recycle with love nebo Win Win Love.
- Co nejvíce kupovat oblečení z materiálu jako len a konopí, které bylo pěstováno v mírném podnebném pásmu.

Veganství
Nikdy jsem nebyla tímto směrem vychovávaná. I přes to, že v mé rodině je párek jako něco neobvyklého, na vegetariánství a veganství koukají dost skrze prsty.
Mně je to však naprosto jedno.
Můj táta je ten klasický člověk, který mi na moje veganství řekl, že nemůžu pít ani vodu, protože obsahuje bakterie a bakterie je živočich, tudíž porušuju veganství.
Toto mi přijde jako takový klasický argument lidí, co konzumují živočišnou stravu. Není jim blbé srovnat krávu s bakterií. Rozdíl je v tom, že kráva mě nechá na pokoji, nebude součástí mého života, a tak mi přijde bezvýchodné řešit bakterie, které jsou tu všude kolem nás. I ve vzduchu, a tak je prostě konzumovat musím.

Co se týče dalšího, velmi oblíbeného, argumentu - a co vitamín B12, který vzniká kontaminací bakterií ve střevech. Když nejíš maso, nemá ti co hnít, a tím pádem nemáš vitamín B12 a zemřeš.
Jednoduché - přírodní pilulky tohoto vitamínu, který produkují bakterie pěstované na cukerném roztoku. Sice je to trochu proti veganské filozofii, ale podle mě je to opravdu nevyhnutelné. Nedostatek má dopady na naše zdraví (což je docela paradox, protože mezi hlavní patří deprese a úzkosti, a toho jsem měla dost i v době "neveganství", haha).
Avšak nebude mi to maso hnít v mém těle a toho vitamínu dostanu jen tolik, kolik potřebuju.

Dále velmi oblíbená poznámka, že veganství je kravina, protože když tě napadne v lese medvěd, bude mu jedno, jestli jíš zvířata nebo ne.
Na to mám co říct jen jedno - nejsem vegan kvůli sobě, to je více než sobecké.
Tudíž logicky nemůžu vyčíst medvědovi, který mě v lese sežere, že jsem se celý život snažila být vegankou vlastně vniveč.

Že nemám co jíst? Tak možná v jiné dimenzi. Sice se veganství nerovná zdravému životnímu stylu, protože vegan je i ten, kdo jí hranolky s hořčicí, Pringlesky a smažák, ale je to více než pravděpodobné. Já sama jsem byla zvyklá na své výlety do lednice a následné snězení všeho, co jsem tam našla. A že by se jednalo o něco zdravého - haha. Nezajímalo mě kolik sním za den vitamínů a bílkovin či vlákniny. A už vůbec jsem si nečetla složení.
To vše je teď prostě minulost. Složení si přečíst musím ať chci nebo ne, a jakmile tam vidím nějaké hnusy, prostě si to nekoupím.
Co se týče pestrého jídelníčku, ráda si pročítám VS.
A kde beru bílkoviny? Tak ty jsou všude. V tmavé listové zelenině, luštěninách, obilovinách. Sice není rostlinná bílkovina plnohodnotná, ale při sestavení správného poměru aminokyselin, výsledek je více než kýžený.
Zároveň jsem si slíbila, že dodržím veganství ve všech směrech. Tudíž žádné nákupy živočišného oblečení a jiného zboží či kosmetiky testované na zvířatech.
Sice jsem nikdy moc netrpěla na kožené boty či kabáty, vlny mám v šatníku však dost.
Nehodlám se svetrů zbavovat, ale žádná další újma ovce u mě neprojde.
Je to sice možná hnusné, ale řídím se heslem "ponaučit se a jít dál". Jít lepší cestou.
Možná jsem ve vašich očích "špatný vegan" - za to, že si obléknu vlněný svetr po dědovi. Ale chápejte, ta ovečka z mrtvých nevstane tím, že ten svetr bude nosit někdo jiný. Ten svetr už jednoduše byl ušit. To zvíře si prošlo peklem, mrzí mě to, ale s tím já bohužel nic neudělám.
S čím ale můžu něco dělat, je budoucnost. Mé /nejlépe naše/ budoucí chování a následné projevy.

Ale jádro celé věci - proč jsem (snažím se) vlastně vegan?
Dejme tomu, že důvodů mám opravdu hodně. Když opominu své zdravotní problémy a vysoký cholesterol, tak rozhodně etika. Jsem toho názoru, že zvířata nejsou bezcitná a jatka se mi více než hnusí. Viděla jsem jak to tam chodí skrze videa i na vlastní oči.
Zvířata se tam válí ve své vlastní krvi, visí svázaná za končetiny a při plném vědomí je jim následně zabodnut nůž do krku.
Krávám jsou odřezávány rohy, jsou jim lámány ocasy. Jsou uměle několikrát oplodňovány, tele je jim po porodu odebráno a buď rovnou zabito, nebo převezeno na jatka. Kráva je následně pod antibiotiky dojena, když mléka dává málo je zbita. Dále je opět uměle oplodněna.
Pokud již nesplňuje podmínky nebo jednoduše jen někoho naštvala, je buď zbita a zabita, nebo převezena na jatka.
Toť minimum z toho, co mám na srdci. Opravdu jsem se snažila se nerozvášnit. Sama nemám ráda vegan fašisty s eufemizmem "aktivista". Co jsem ale tím vším chtěla říct je, že mi mlékárenské odvětví přijde mnohem více kruté, než samotná jatka.

Dalším důvodem je ta celá velká iluze, která je ubikvitární. Reklamy, billboardy, písně.
Všude nám je podstrkována lež a to mě prostě sere. Vše je hezky uhlazené, nikde nevidíme krev a vše je to mimo jiné ještě v tom plastovém obalu. To vše jistě kvůli té mastnotě.
Zamyslela jsem se nad tím, proč to vlastně vše jím. Zvyk, tradice, pohodlí a chuť - jak říká můj oblíbený Gary.
První dva body jsou čistě a primárně jen věcí kultury, a v tom se teď šťourat nechci.
Pohodlí - to je to, čemu jsme všichni tak krásně podlehli. Máme hlad, sesbíráme drobáky ze země a jdeme do supermarketu, vidíme růžový obal, který se nám líbí a ještě je tak napsáno "super tasty". Mmmmm, to musím mít, to musím ochutnat. Bullshit.
Chce to jen trochu odhodlání a víry. A taky nervů.
Chuť - miluju chuť slaniny. Zbožňuju sýry k vínu nebo samostatně. Ano, je tomu tak. Ale nehodlám se chovat sobecky. Ta všechna chuť jde vytvořit i dobrou směsicí koření, a ač jsem tomu sama nevěřila, je tomu opravdu tak.
A v neposlední řadě, ekologie (ke které se dostanu v nějakém budoucím článku), a jak je díky produkci živočišné stravy znečišťováno ovzduší, jak se pomalu oceány vyprazdňují (a prázdná místa jsou nahrazována plastem).

zdroje
http://www.ecovoice.cz
https://www.peta.org

7 & 8:
The Cars
Pearl Jam (aneb Singles vibes) 
The Smiths 
Pink Floyd
The Babe Rainbow
Led Zeppelin
Lynyrd Skynyrd
Washed Out
Joy Division (pokud máte rádi Iana Curtise, koukněte na 24 hour party people, kde hraje Steve Coogan (který je ale stejně nejlepší v Coffee and Cigarettes!))

Žádné komentáře:

Okomentovat