Konec léta

Už to začíná. Po osmé hodině večerní je skoro tma, venku je chladno a já vytahuju své sbírky svetrů.
Během dne popíjím více horkého čaje a kakaa, nosím dlouhé kalhoty a moje nálada se lepší, protože častěji vysedávám po kavárnách a dávám si horký drip.
Nikomu nepřijde divné, že mám vysoké ponožky nebo džínovou bundu. Nebo že má skříň neobsahuje žádné kraťasy či tílka.
Odjakživa jsem byla podzimní dítě. Zimu jsem v lásce moc neměla a léto už vůbec ne. Rok co rok se těším na konec prázdnin, na dobu, kdy můžu ležet v posteli bez výčitek a číst si cokoli mi padne pod ruku. Na dobu, kdy chodím díky brzkému stmívání dříve spát a můj spánek je kvalitnější a delší jak dvě hodiny. Na dobu, kdy moje umělecká duše ožívá, kdy doma každou chvíli něco kutím, kdy se cítím více živá. Na dobu, kdy miluju výlety do knihovny a nevztekám se, že tam nefunguje klimatizace. Na dobu, kdy moje duše cítí svobodu, kdy nikomu nepřijde divné, že chodím jen v černé či šedé. Na dobu, kdy poslouchám The Smiths častěji než obvykle. Splývám s podzimem, s časem pro mnoho lidí depresivním.
Pro mě tato doba znamená klid a pohodu. Můžu si zapálit v krbu, ale stále není pozdě, pro mě a mé otužilé kamarády na výlet a piknik, kdy si můžeme dopřát studené víno, ale i horký čaj z termosky.

Jsem ráda, že prázdniny končí.
Jsem ráda, že konečně můžu vypnout a začít žít, protože dva letní měsíce pro mě s sebou nesou akorát stres. Jak všichni víme, neumím moc relaxovat, a tak potřebuju mít stále nějaké plány. Potřebuju mít i v diáři napsáno "čas na spontánnost". Den co den si dělám "to do" seznamy a štve mě, že o prázdninách tomu chybí nějaká pestrost.
I když - to je možná jen letošní případ. Jsem jen doma, protože nemůžu chodit, a moje výlety o berlích do lednice pro led mě moc nenaplňují.

Na druhou stranu mě zase mrzí, že nejsem ten typ člověka, kterého těší teplo a sluníčko. Mně dělá radost jen ta druhá věc. Že nedokážu využít letní teplé chvíle na maximum. Že vycházím ven pouze večer nebo v dny, kdy je méně jak 20 stupňů. Že nechodím na bazén, protože: 1. nerada se ukazuju, 2. serou mě lidi, 3. na koupalištích je většinou málo stromů, tudíž málo stínu a ochlazování se pivem není moc dobré, jelikož díky tomu vedru jsem opilá do pár minut.

Ale i tak se snažím mít to léto ráda (ale jsem šíleně moc ráda, že končí). Piju ledovou kávu, poslouchám písně, které mi navodí tu náladu, která se dokáže "aktivovat" pouze v létě (taková ta plná euforie a lásky). Jdu po ulici, líbí se mi nějaký park, tak tam jdu a sednu si na travnatý kus. Sedím na zemi, hlíně, seně, v podvečer na střeše. Chodím doma nahatá, spím nahatá (s ponožkama).
Myslela jsem si, že se tímto článkem nějak přesvědčím, že léto je fajn.
Jo je, ale podzim je lepší. Kde jsi?


1 komentář: