哀れ


--- 

Jedná se o pojem vyjadřující tklivost, dojetí či melancholické okouzlení. Nazývá se tak japonskými básníky vysoce oceňovaných estetická kvalita.
Ač je aware slovo mnohočetné, není exatně určen jeho význam, tak je nemálo krásné.
Zařadila jsem ho mezi má další oblíbená slova, která dělají tento svět krásnějším a definice mi zní: hořkosladká radost z krátkého a prchavého momentu dokonalé krásy. 

Což naprosto refletuje moje vnitřní pocity i tvorbu.
Koupila jsem si Gold Kodak film a začíná mi opět období focení na analog. A pokaždé, když fotím, zkoumám, držím v ruce již vyvolané fotky, tak se cítím tak nějak zvláštně. Krásně, ale melancholicky. Cítím, jak mnou ta celá krása proudí a mé tělo neví, co má s tak velkým množstvím dělat. 
Vždy mi dojde, jak je to vše tolik pomíjivé a jak moc nasnadě je si ten moment užít na maximum. Oddat se mu, nechat okolní svět plynout a být přítomna duší i tělem. 
Jakmile vidím takovou krásu, mám nutnání si ji vzít do hrsti a následně ji uchovat na nějaké bezpečné místo. 
A přesně to taky dělám - fotím.

Podobně to mám i s malbou. Vždy jsem zapálená do nějaké abstrakce, po ateliéru mi zní (v poslední době často funk nebo jazz) muzika, rozléhá se vůně kávy a je mi skvěle. Cítím život a vnímám každý svůj nádech a následný výdech. Tancuju štětcem po plátně do rytmu a moje mysl má volno.
Avšak jakmile dílo dokončím, cítím se hrozně. Jakoby moje část života skončila. Jakobych nevěděla, co mám se svým životem dělat a často si pak potřebuju jít lehnout a vyspat se.

A někdy ani to mi nejde. Názorným příkladem je den dnešní. Jsou 3 hodiny ráno, jím několikátý toast se sýrem, dodělávám ilustraci pro drahého, poslouchám nejpomalejší desku co mám doma a začíná mě už pěkně štvát, že na mě žádná únava vůbec nejde.

Vidím to na úklid pokoje a následnou procházku při východu slunce skrze les.

Žádné komentáře:

Okomentovat